PRALESEM FORÊT BELOUVE přes náhorní plošinu na vyhlídku TROU De FER

Na Réunionu ještě chvíli zůstaneme a vezmu vás do tropického pralesa FORÊT BELOUVE, kterým vede trail k vodopádu Trou de fer. Pokud chcete vědět o Réunionu víc, nebo vás zajímá čím je specifický mrkněte na moji stránku o Réunionu .

Železná díra je obrovská propadlina, ukrytá hluboko v sopečných horách tropického ostrova Reunion. Okolí kaňonu patří mezi nejdeštivější regiony planety. Právě v tom spočívá jeho vysoká obtížnost a nebezpečnost.

Průlet helikoptérou sleduje kaňon až k vodopádu Trou de fer, dále přes hřeben náhorní plošiny Foret Belouve, až nad Cirque Salazie k vodopádům – Voile de la Mariée, v kterých jsme se koupali.

Na Réunionu jsme prošli spoustu trailů v celkové délce přes 100km.

Aby jsme odpoledne nechytli tropický liják, které jsou tu pravidelné, trochu jsme si přivstali. Na trail jsme vyráželi ve 4 hodiny ráno.

Náhorní plošina je v podstatě tvořena jednou velkou bažinou. Kvůli nadmořské výšce a vlhku, každý den tento prales zahalí kolem 10. hodiny mraky a déšt. Panují zde velmi podobné podmínky jako na havajské ALAKAI SWAMP, kterou jsme měli možnost také několikrát projít. Ovšem takový prales ráno je plný zvuku ptáků a stoupající mlhy, prostě nádhera.

Trail to nebyl snadný, přes 4 hodiny jsme se lopotili bahnem, prudkými srázy a roklinami, které zde vyhloubila voda. Nohy jsme měli do poškrábané od ostrých kapradin a větví, které v mnoha úsecích popadaly na trail. Každé takové místo, bylo potřeba komplikovaně obcházet. V pralese je spousta věcí úplně jinak. Například mimo stezku neuděláte bez mačety v podstatě ani jeden krok. Snad všechny stromy a keře mají ostré trny. Všude jsou hejna nenasytných komárů, kteří čekají na to, až se zastavíte otřete si z čela pot. A není to žádná sranda. Místní komáři totiž přenášejí horečku Dengue, upozorňovali nás na to už před přistáním v letadle. Člověk úplně nechce strávit dovolenou v křečích a horečkách. Že to není úplná hitparáda a proč se jí přezdívá „horečka lámající kosti“, se můžete dočíst zde.

Čistí jsme nepřišli, ale stálo to za to! Hanka je možná trošku jiného názoru, ale na to se musíte zeptat jí 😀

Celá náhorní plošina, až na hranu Trou de fer, je porostlá neprostupným pralesem V jednom místě se nachází bažina La Plained Lianes. Při pokusu ji obejít, se nám podařilo „lehce“ zabloudit. A bloudit v bažině, to fakt nechcete.

Po dvou hodinách jsme došli k cíli naší cesty. Tou byla vyhlídka Trou de Feur ( pekelná díra). Pěkná propast, asi kilometr hluboká a dole vodopád, který padá z výšky přes 300 m.

Jsem rád, že jsme zvládli dojít až sem, a měli možnost spatřit impozantní 300m vysoký Trou de fer na vlastní oči. Kdyby to šlo, kochali bychom se výhledem do propasti až do večera. Nás ovšem ještě čekala cesta zpět. Ta horší půlka, protože už jsme věděli co nás čeká…

Trou de fer, byl pouze jedním z mnoha vodopádů ke kterým jsme podnikli trail. Všechny byly úžasné a stály za to! Ani k jednomu však nevede jednoduchá cesta a vždy si to člověk pořádně užije. Cestou zpět navíc s vysokou pravděpodobností zmoknete.

Na Réunionu je totiž takové podnebí. Ráno svítí a je parno , odpoledne se zatáhne a spustí se liják. Na pobřeží u Oceánu je však vždy pěkně. Po návratu z trailu jsme se ještě na chvilku zastavili na Vyhlídce. Cirque Salazie už však zahalily mraky.

Doufám že se na Réunion znovu vrátíme, pořád tu na nás čeká nespočet trailů, které jsme nestačili projít. Stále je totiž co objevovat.