SEVEROZÁPADNÍ POBŘEŽÍ MADEIRY

Dnes vás ve svém příspěvku zavedu na ostrov věčného jara, na Madeiru. Projdeme se po severozápadním pobřeží, navštívíme vysoké útesy v Cabo, podnikneme malý trail po levadě Nova Da Calheta ke kostelíku Nossa Senhora da Boa Morte, zažijeme úchvatné západy Slunce nad Atlantikem, svezeme se lanovkou na pobřeží Achada Da Cruz a výlet zakončíme v malebném městečku Porto Moniz, kde si naplníme bříška Madeirskými specialitami.

Nejprve se podíváme na hlavní město Funchal z ptačí perspektivy. Nejznámějším útesem na Madeiře je bezesporu Cabo Giaro. Nalézá se na jižním pobřeží ostrova, jen malý kousek od hlavního města Funchalu. Na nejvyšším místě útesu je turistická vyhlídka, odkud je na východě vidět městečko Câmara de Lobos a za ním Funchal.

Pod útesem jsou na mořském břehu políčka, malá vinice a restaurace Fajãs do Cabo Girão. Přístup k políčkům byl donedávna možný jen lodí. Dnes už je možné sjet dole lanovkou.

Jde však o velmi frekventované turistické místo na kterém se hemží stovky lidí.

Pokud chcete zažít něco opravdu jedinečného a zároveň divokého budete se muset vydat směrem na západ. Celé severozápadní pobřeží Madeiry je úchvatně divoké. Naleznete zde útesy, které se vyrovnají těm na ostrově Molokaii na Havaji.

Jejich výška přesahuje 500m a jen stěží zde narazíte na člověka. Toto pobřeží je nespoutané, divoké a fascinující.

Velké město tu nenajdete. Od porto Moniz na severu po Ponta do Pargo na západě tu najdete jen pár roztroušených vesniček, které spíš připomínají malé osady.

Právě proto jsem si tohle pobřeží tolik oblíbil a už několikrát jsem si ho zvolil jako výchozí bod k výletům na útesy nebo k levadám v horách.

Ubytovat se nad útesem a pozorovat západy slunce nad Atlantikem, patří bezesporu k těm chvílím v životě na které nikdy nezapomenete.

K útesům západního pobřeží jsme to měli z našeho malého domku jen 5 minut chůze. Na konci 450m vysokého útesu je vyhlídka a vodopád Garganta Funda. Ten si skutečně nezadá s divokými vodopády na Réunionu nebo na Havaji.

Z vyhlídky jsou dech beroucí výhledy na nespoutaný příboj Atlantického oceánu, nebo na maják Ponta do Pargo.

Zvláštní pozornost si zde zaslouží i počasí a oblačnost, která se zde mění doslova před očima. Pozorovat bouřky a přeháňky na otevřeném Atlantiku, patří k dalším nevšedním zážitkům, které toto místo nabízí.

Ne jednou se nám stalo, že jsme nestačili doběhnout domů před hustým deštěm, nebo mlhou, kterou žene silný západní vítr. Za pár minut už zase svítilo slunce. Tak rychlé změny počasí jsem snad nezažil nikde na světě.

Divoké pobřeží však není jediná věc, kterou může severozápadní strana Madeiry nabídnout. Jen malý kousek nad vesničkou Pedegral začíná Levada Nova da Calheta.

Je jen na vás na kterou stranu se vydáte, protože celá levada v podstatě spojuje jižní pobřeží se Severozápadním a její délka je přes 50km.

My jsme podnikli trail přes severní stranu s návratem kolem pobřeží, přes kostelík Nossa Senhora da Boa Morte. Celou dobu se jde podél levády eukalyptovým lesem až do vesnice Cabo za kterou stojí na hraně útesu kostelík.

Pod tímto kostelíkem až na samotné hraně útesu je miradouro Cabo (vyhlídka) z které se tají dech. Pod námi se rozprostírají pobřežní útesy s bouřlivými vodami Atlantického Oceánu. Sedět se tady dá v trávě opravdu dlouho. Od hučícího příboje se ale nemůžeme odtrhnout.

Dalším tipem na výlet může být návštěva vesničky Achada da Cruz. Najdete zde stanici lanové dráhy, restauraci a začátek cesty dolů k moři. Stačí když budete sledovat značky „Teleférico“ („lanová dráha“). Cedule vás dovedou na malé parkoviště na útesu nad Atlantikem.

Dole u pobřeží Atlantiku, na malém rovinatém úseku, se ostrované rozhodli využít místa vytvořili zde malá políčka. K výstupu a sestupu můžete využít lanovku, nebo sejít dolů pěšky po krkolomném chodníku. Mějte však na paměti, že překonáváte převýšení 500m a cesta může trvat i 2 hodiny.

Až na na úplném konci severozápadního pobřeží se nalézá malé městečko Porto Moniz.

Porto Moniz je spíš mini město. Dolů vede úzká klikatá cesta plná serpentin, ale to není na Madeiře nic zvláštního. Dá se říct, že než z kterékoliv strany dojedete na tuto nejsevernější výspu ostrova, nebudete se nad serpentinami do města ani trochu podivovat.

V městečku vás pak čeká příjemná atmosféra s promenádami kolem Atlantiku, mořské akvárium a pár obchůdků.

Největší atrakcí jsou tady malá jezírka vytvořená v lávovém pobřeží. Jak romantické. Toto místo rozhodně stojí za návštěvu. V zimních měsících jsou vlny tak velké, že se občas přelejí do bazénků a vypláchnou z nich nadšené turisty do Atlantiku. Vězte však že další zastávkou jsou až Azorské ostrovy…

Nečekejte však vyhřátou termální vodu, nýbrž pěkně studený Atlantik. Já osobně jsem do toho nevlezl, nejsem masochista, ale uznávám, že za fotku by to stálo. To je tak asi vše.

Na koupání je vhodnější vyhřáté Andamnské moře v Thajsku, kde má voda 30st. Ostatně na Madeiru se nelétá kvůli koupání, ale koukání.

Kdyby vás přepadl hlad, určitě si zajděte na oběd do jedné z místních restaurací, kde můžete ochutnat dvě největší Madeirské speciality. Espadu a Espetadu. Hádejte co je co 🙂