SNÍDANĚ NA MOLOKA’I NÁS DOSTALA NA KOLENA
Název ostrova Moloka’i vyslovujeme Moloka í stejně jako Hava í.
ALOHA, SLOW DOWN THIS IS MOLOKA’I
Tohle přísloví snad nejlépe vystihuje atmosféru, nebo chceteli mentalitu ostrova Moloka’i. Čas tu plyne nezvykle pomalu, zdá se jako by se zastavil. Lidé jsou zde neuvěřitelně hodní a dobrosrdeční. Je zcela běžné, že se všichni zdraví a to i cizinci. Zdraví se minimálně shakou, ale spíše oslovovením ALOHA, nebo So much ALOHA.
Když jsem začal psát tento příspěvek, tak jsem v podstatě ani nevěděl kde mám začít. Ono totiž, potkat někoho na tak specifickém ostrově jakým Moloka’i bezesporu je, se neobejde bez dlouhého rozhovoru. Asi by se slušelo představit paní, kterou jsme úplnou náhodou potkali v lese nad výběžkem Kalaupapa, a která se s námi téměř samozřejmě dala do dlouhé diskuse o tom odkud jsme přicestovali, jak dlouho na ostrově zůstaneme a mimo jiné se také zmínila o tom, že pracuje v místní knihovně, do které nás pozvala. Celý příběh tohoto setkáni, bych nedokázal shrnout na méně než dvou stranách A4. Podstatné ale je, že jsme dostali doporučení, kam se máme zastavit na snídani.
Tím se stal natolik silný zážitek, že ho nemůžu odbýt jenom několika fotkama. Musím vám ho popsat, jak se sluší a patří. Protože jsme byli z předešlého dne patřičně vyhládlí zastavili jsme se na doporučení jedné paní ve vyhlášeném podniku Kualapu’u cook house. To co jsme v tomhle podniku zažili za žranici nebylo křesťanské! Tato snídaně na MOLOKAI nás dostala na kolena. V podniku vařila statná havajka, což dávalo jasně najevo, že tady se vaří dobře! A taky že ano. Z kuchyně se nesl od časných ranních hodin bílý kouř z opékané slaniny a hovězích steaků! Nevěříte? Tak o tom ani na chvilku nepochybujte. Havajci totiž na snídaní spořádají úplně klidně 3/4 kilový steak na hromadě rýže tak vysoké, že by se dala sjet na lyžích. K tomu sežerou stejně velký kopec těstovinového salátu s majonézou a celou krmi vydatně zapíjejí Colou nebo kafem …. Protáčely se mě panenky když jsem ty kombinace viděl.
VARIANTA ČÍSLO 1
Byl skutečně gurmánský zážitek. Dal jsem si omeletu s rybou MAHI-MAHI zeleninou a troškou cibule, k tomu americké brambory. Celkem toho byl kopec jako prase. Sníst tuhle snídani by možná bylo Havajské, ale asi se to nedá přežít. Navíc nám paní neustále dolívala škopky překapávané kávy. To je nejen zde, ale v podstatě v celé Americe standard. Za jednotnou cenu jakéhokoliv nealko nápoje, máte v podstatě bezedný kelímek. I tak jsem snídani celou nesnědl a trochu nechal. Byla to porce asi pro dva americké dělníky, kteří těžce pracují v dole. Pochopil jsem, že americká snídaně je i oběd a večeře. Alespoň u mě to tak bylo a nejedl jsem ještě ani na druhý den ráno.
VARIANTA ČÍSLO 2
Hanka double pancake with maple syrup, také s bezedným krajáčem, lžíce je sdílená 😂
Hanka ovšem opět přecenila své možnosti…
Jinak výborné, máslo slané, sirup sladký, tolik oblíbená kombinace Američanů. Důležité při havajské snídani je mít na stole všeho dostatek.
VARIANTA ČÍSLO 3
KUALAUPU’U two eggs for your way with bacon and home fries a velké kafe do krajáče od babičky s polévkovou lžící. K tomuhle pokrmu by se ale hodilo říct, že nám ovlivnil asi další průběh všedního života. Tahle kombinace vajíčka a slaniny je prostě natolik genialní, že jsme ji zařadili na běžný seznam našich snídaňových variant. Slaninka se prostě upeče do křupava a podává se na jakkoliv upravené pokrmy z vajíček. Nejlepší je asi na omeletě.
