NEJLEHČÍ NEZNAMENÁ NEJLEPŠÍ
Styl mého cestování vylučuje sebou tahat víc než jeden malý 30litrový batoh. Jsou však destinace, kde je stan nezbytný, jako například Havaj na níž 4x denně prší. Pokud ovšem nechcete bydlet v hotelu, ale to není můj případ.
Někdy jsou to tak prudké lijáky, že se se lokálně zatopí celý kemp a ze země lezou žížaly, aby se neutopily. To už jsme také zažili. V kempu Hanapepe na Kauai nám jednou v noci pokryly celé tropiko stanu. Jako by nám na něho napadalo jehličí.
Začal jsem se tedy zajímat o nějaký stan, který by se mě vlezl do batohu a navíc jsem nepřekročil váhový limit 7kg pro příruční zavazadlo.
Ne, že by byl nějaký problém si ho koupit přímo na Havaji, ale potřebovali jsme něco lehkého, malého a hlavně, aby se to dalo rychle a pohodlně sbalit do příručního batohu při přelétávání z ostrova na ostrov.
S touto prosbou jsem navštívil svého kamaráda Šišku, jestli by mně v této záležitosti nějak pomohl. Mé požadavky si vyslechl a do týdne se ozval, že by něco měl.
Mé představy splnil beze zbytku. Sehnal ultralehký, malý, kompaktní, expediční stan Terra Nova VOYAGER, který se mně na první pohled moc líbil. Vážil neuvěřitelných 1,4kg a dal se zabalit do tak miniaturních rozměrů, že jsem se až divil, co všechno lze v oblasti outdooru sehnat.
Význam slova “expediční” jsem však v plném rozsahu pochopil až doma. Když jsme stan postavili a společně jsme si do něho s Hankou lehli, nestačili jsme se divit.
Hanka začala brečet už ve stanu, že nejsem normální a nikam se mnou za takových podmínek nepojede. No, pravda je, že i mně se zdál trochu „těsnější“, a to jsme v něm neměli vůbec nic ani spacáky.
Zarážela mě jeho délka- pouhých 190 cm. Vždy když jsem se natáhl, stan měnil tvary. Zip u vchodu jsem měl na hlavě a špičkami nohou jsem napínal protější stranu stanu. Na šířku
to nebylo o moc lepší. Jen v případě, že jsme se k sobě přitulili, tak se ani jeden z nás nedotýkal bočních stěn. Pokud se chtěl jeden znáš otočit, musel to udělat i druhý, jiná šance nebyla. Sakra, takhle malý mně u Šišky nepřipadal, když jsem v něm ležel sám…. Přejímal jsem v duchu. To už ale byla Hanka venku se slovy, že se dusí a nemůže tam už déle zůstat.
„Hani, budeme se k sobě tulit abychom se vyspali .“
„Běž do prdele, v tomhle já nespím.“
Člověk je ochoten překousnout hodně věcí, když se jedná o cestu na Havaj, a ne jinak tomu bylo i v našem případě. Koneckonců, Šiška mně bezezbytku splnil to, co jsem po něm chtěl.
Až později jsem si uvědomil, že strávit 25 nocí v expedičním stanu nebude až taková pohoda, jak jsem si představoval. Zvlášť, když vám za zády nebo pod stanem, lezou 15 cm jedovaté stonožky.
A proto dobrá rada pro všechny, co holdují onomu svůdnému slůvku „EXPEDIČNÍ“, pod tímto pojmem si představte spíše „NA PŘEŽITÍ“ a bude to mít ve všech směrech blíž k realitě.
Pravdou je, že jsme si na stan postupem času zvykli. Musím říct, že Britové mají stavbu stanu perfektně promyšlenou. Navíc je konstrukce stanu samonosná, dřív než se ukotví k zemi. To se nám svědčilo především v silném větru, kdy by se normální stan nedal postavit.
Projeli jsme s tímto stanem křížem krážem celou Havaj. Spali jsme na okraji kráteru sopky Kilauea, ale taky se nám stalo, že jsme neodhadli příliv a ráno jsme se probudili k oceánu blíž než bychom chtěli.
Nejkrásnější zážitek se nám však naskytl jednoho rána na ostrově Maui. V 7 hodin ráno nás probudily hlasité výdechy a šplouchání velryb, které v tohle období připlouvají k Havajským břehům. Na pozadí poslední fotky je kromě velryby jedna z nejklikatějších cest světa tzv. Road to Hana, která se svými 621 zatáčkami a 59 jednosměrnými mosty ostře kontrastuje s pralesem v zálivu Nua-ailua. Ale o té zase příště. 🤙
