VĚNOVÁNO ŠIŠKOVI, NAŠEMU KAMARÁDOVI

Když jsme na náš low cost výlet na Sicílii přibrali do party Petra Šišku věděli jsme, že bude veselo.

Petr totiž nedokázal zkazit žádnou srandu.

Už první den po příletu, nás v autopůjčovně zachránil. Ačkoliv jsme byli dopředu domluvení, že řídit budu já kvůli orientaci, vše bylo nakonec jinak.

Kvůli nízkému limitu na kartě, který jsem nebyl schopen změnit, Šiška duchapřítomně plácl na stůl svou kreditku. V tu chvíli se z něj po stržení nemalé zálohy z minuty na minutu stal v podstatě chudák bez peněz, kterého jsme museli živit 🙂

To nejlepší nás však teprve čekalo. Byla už tma a potřebovali jsme se dostat co nejrychleji z města na nějaké místo u moře, kde budeme moct pohodlně přespat. Ovšem to co následovalo nás s Přemkem přivedlo tak trochu do rozpaků. Prvních pět kilometrů jsme poskakovali stylem brzda plyn, div jsme si nerozbili hlavu o přední okno. Na každé křižovatce auto Šiškovi chcíplo. Mysleli jsme si, že si z nás dělá prdel a předvádí nám jak se začátečník učí jezdit v autě. Teprve později vyšlo najevo, že nejde o žádnou srandu. Šiška byl totiž majitelem dosti unikátního modelu MULTIVANU VW T4 s automatickou převodovkou a v podstatě zapomněl řadit a pracovat se spojkou.

Druhý den ráno jsme se vzbudili na osamoceném a magickém místě s králičí pacičkou.

Šiška si nechtěl dát vymluvit, že dnes se nepůjdeme potápět, a že je v plánu přejezd celého jižního pobřeží Sicílie až do Pachina, se zastávkou ve Valle dei Templi poblíž městečka Agrigento.

„A tož to zase ne, já su řidič a přijel jsem na rekreaci a já sa nikde honit nebudu.“

Vytvořili jsme dvou člennou skupinu znalců kávy, což Přemek nelibě nesl.

Zastavovali jsme poctivě každých pár kilometrů a vychutnávali jsme si jedno espresso za druhým. Přema si mezitím vedl deníček a zakresloval naše kávové zastávky. On měl Šiška někdy dost šílené nápady. Jednou jsme v Palermu zastavili na křižovatce na červenou. Palermo je dost svérázné město a svérázná je tam i doprava. Obecně se dá říct, že červená na semaforu tady znamená trochu zpomal a na oranžovou už Sicilané pálí gumy a mizí v dáli. To by ovšem nebyl Šiška, aby jednou na křižovatce uprostřed Palerma, když blikla oranžová a poté i zelená zůstal stát na místě. Zcela šokovaní řidiči se nezmohli ani na tolik oblíbené troubení. Prostě zůstali stát a nevěřícně hleděli na naše nehybné Punto. Těsně před další červenou Šiška zařadil 1 a pomalu odjel z křižovatky. Myslím, že se o tom dodnes píše v Gazzetta dela Palermo.

Přejezd do Valle dei Tepli byl náročný a nevykoupat se by byl hřích. Zatím co my s Přemkem jsme se řáchali ve studeném moři, Šiška absorboval sluneční paprsky, což byla jeho oblíbená činnost.

V údolí chrámů na nás čekalo téměř 40 stupňové vedro.

Ovšem bylo co obdivovat a Šiška si v kultuře docela liboval. Fotil kdejaký šutr a sochu.

Jelikož se všechny antické stavby nacházejí na náhorní plošině, byly odtud krásné výhledy do okolí.

Vedro se však začalo projevovat i na Petrovi a se slovy „Šak si to tu ogaři prohlédněte, já si trošku odpočinu “ načež se uvelebil do stínu olivovníku.

Když jsme se po chvíli s Přemkem vrátili, kolem Šišky se se mačkal dav Japonců a fotil si tento novodobý výjev antiky. Unavený Šiška totiž usnul přímo u chrámu boha Herkula a pod olivovníkem tak vytvořil nenapodobitelnou kulisu. Kdybychom ho nevzbudili, asi by tam spal až do večera.

Šiška byl však také gentleman. Protože si byl vědom svého chrápání, každou noc se přesunul na odlehlé místo, tak aby nás nerušil.

Každé ráno kolem něho leželo několik psů, kterým to asi imponovalo a považovali ho za vůdce smečky.

Někdy se dal Šiška vyburcovat i k neuvěřitelným výkonům.

Jako byl například tento výstup na jeden ze sopečný h kuželů Etny.

Na vrcholu bylo potřeba vztyčit prapor

Po výkonu samozřejmě nesměla chybět zasloužená kávička. Tou jsem já ani Petr nikdy nepohrdl.

Šiška byla ale i výborný kuchař. Uměl skvělou polévku ze šišek.

A také gurmán. Spali jsme sice na šutrech, ale sicilské červené nemohlo nikdy chybět.

Při přesunu na Liparské ostrovy, najednou Šiška zbystřil a říká “ Ty vole Radime, vyfoť mě tady s tou tygří krasavicí, to se jen tak nevidí“ Jen bych ještě dodal, že tygří krasavice měla vedle sebe i krasavce, který byl pro změnu celý v růžovém a táhnul tygří kufr. Neodolatelný pár.

Na ostrově Vulcano, jsme bydleli na zahradě penzionu ve stanu 🙂

Nákup čerstvého pečiva jsme si obstarávali v místním krámku, jehož majitelka neovládala jinou řeč než italštinu. Ato byl přesně Šiškův okamžik. Italština totiž Šiškovi vážně dobře šla 🙂

Šiška a já ve smrdutém bahně lávového jezírka. Přemek nás přesvědčil, že bahno je léčivé, a že se tím máme pomazat úplně celí. Byl to výborný nápad a každému to vřele doporučuju. Do dnešního dne mám ve skříni trička, které když si obleču, tak přesně vím, že jsem je měl na Vulcanu a cítím ten smrad síry. Však nás také kvůli tomu smradu málem vyhodili z letadla.

Když jsme dorazili na Stromboli, Šiška se ujal vedení.

Bylo potřeba dojednat si průvodce pro výstup na vrchol sopky. A komunikace Šiškovi šla. Obratně mluvil několika jazyky a když do toho přidal ruce, neexistovala žádná překážka s kým by se nedomluvil.

Po vyčerpávající cestě jsme se „zabydleli“ na pláži a čekali na večer. To měl začít výstup na sopku Stromboli.

Výstup byl naplánovaný tak, abychom se západem Slunce stanuli na jejím vrcholu.

Již od samého začátku jsme se dusili štiplavým kouřem plným síry.

Přesto, že šlo o poměrně náročný výstup, Šiška neustále bavil skupinu, která s námi stoupala na vrchol.

Na vrcholu jsme si konečně mohli vychutnat západ Slunce a pravidelné sopečné erupce. Šlo o opravdu nezapomenutelný zážitek.

Takhle si já budu pamatovat ŠIŠKU

Když jsem se se Šiškou a jeho rodinkou v sobotu potkal na Čupku, byli jako vždy v dobrém rozmaru. Zastavili mě, že jsme se dlouho neviděli a musíme si pokecat. Byla zima a já jsem měl na sobě kvůli běhání jen tenkou moiru. Slíbil jsem mu, že se v týdnu zastavím. Kdo mohl tušit, že se vidíme naposledy.

Petrovi Šiškovi se stal v neděli osudný jeho nejoblíbenější koníček, potápění.

Rozloučím se slovy starého pana Adámka s kterým jsem dříve pracoval. Měl takové životní hlášky, které člověku zůstanou v hlavě.

NEVÍŠ DŇA ANI HODINY, KDYŽ ŤA PÁN BŮH POVOLÁ, VŠECKÉHO NECHÁŠ A MUSÍŠ JÍŤ…