JAK SE BYDLÍ NA HAVAJI V ALOHA PRALESE
Při cestování jsou pro mě vždy prioritní zážitky. Kde budu spát je pro mně vedlejší. Někdy je to vedle auta v lese, někdy ve stanu, jindy zase na pláži. Občas zajistím i nějaké ubytování u místních lidí přes Airbnb. V takovém případě beru to nejlevnější co je k dispozici, protože jsem celý den na cestách a z vymožeností ubytování využiju tak akorát postel.
Přesto se na to vždy těším, protože vás to velmi sblíží s povahou a kulturou dané země. Tyto návštěvy bývají nezřídka velmi zajímavé a inspirativní.
Jednou jsme na havajském Big Islandu skončili uprostřed pralesa na takové malé plantáží, kde se pěstovalo ovoce. Plantáž byla tak vzdálená od civilizace jak jen to šlo. Vedla k ní asi 6 kilometrů dlouhá příjezdová cesta vysekaná v džungli.
Objekt který nám poskytl střechu nad hlavou sloužil několika sezónním zaměstnancům, kteří zde sklízeli ovoce.
Abych lépe přiblížil, jak takový domeček v pralese vypadá, trošku ho popíšu. Výhodou je, když postel na které spíte je čistá a v oknech je síťka proti hmyzu, nebo moskytiéra.
Na takové farmě se prioritně sklízí ovoce a na nějaké vymožeností se tady moc nehledí. Elektřina jde pouze večer, když jsou nabité baterie ze solárních panelů. Dosud je mě záhadou jak vlastně celá elektroinstalace fungovala. V rozvaděči to jiskřilo a prskalo po celou dobu kdy byly zapnuté světla.
Důležité je, že máte kde spát a neprší vám při tom na hlavu. Správce objektu Jeff – původně asi zahradník, se opravdu s ničím moc nepáral. Jak mu šly prkna pod ruku tak je tloukl k sobě. To, že v objektu pro cca 10 lidí byly pokoje oddělené jenom symbolickou překližkou a jen do 2 metrů by snad ani nevadilo…
Kdyby ovšem naším sousedem nebyl tlusťoch původem z Číny. Po první noci jsme mu s Hankou začali přezdívat „Chrochtos nadýmavý“, a to bylo velmi jemné přirovnání. Ten člověk se měl původně narodit jako prase, ale pan bůh si to v poslední chvíli rozmyslel a udělal z něj člověka. Chrochtos měl spolubydlící. Těžko odhadnout, jestli přítelkyni, nebo manželku, ale každopádně byla ta žena buď hluchá, blbá a nebo obojí,.. Protože vedle něho by neusnul ani zmordovaný dřevorubec po třech šichtách za sebou.
Když jsme večer zhasli, od chrochosova pokoje nás dělila jenom tenká překližka, která s 10 centinetrovou přesností lícovala s obvodovými stěnami. Chrostos byl absolutně nejhlučnějším živým tvorem na jihovýchodní části Velkého ostrova. Dokonce ani žáby Koki ho nepřeřvaly a to už je co říct. Chrochtos musel být výjimečně dobrým sběračem ovoce když ho tady ostatní strpěli.
Koupat jsme se chodili jenom za světla !! a zásadně ve dvou !!
Jeff byl vynalézavý a v celé koupelně přišrouboval pouze 2 objímky na vodovodní trubky, zbytek trubek držel ve vzduchu samovolně a nebo je držely elektrické dráty.
Musím však uznat, že všechno plnilo svou funkci, tedy až na teplou vodu, tu jsme neměli, protože došla plynová bomba a Jeff si plnou přišrouboval k vařiči, aby si mohl udělat snídani. Měli jsme tady toho víc než v našem stanu, i jednu prostornou poličku, kterou si Hanka tak pochvalovala.
Bylo to právě tady, kdy jsme se jednoho rána probudili a všude byla hrozná zima. Až později jsme se z rádia jsme dozvěděli že nad Havajskými ostrovy se vytvořila nějaká meteorologická – anomálie a propadl se zde studený vzduch odněkud z kosmu nebo co 🙂 Ve výsledku klesla venkovní teplota k 10ti stupňům, (normálně je ráno 22-24) což bylo na Havaji snad nějaké 50ti leté minimum a na všech televizních stanicích a novinách se celý týden neprobíralo nic jiného. Jelikož jsme na na Havaj odlétali v listopadu v péřových bundách, nebyl to pro nás až takový šok jako pro místní, kteří si mysleli, že je konec světa.
Jak se bydlí v poblázněném Thajsku napíšu příště.
