PŘES ANNINO ÚDOLÍ K PAPÍRENSKÉMU SPLAVU
Tento výlet byl posledním dílem do mé skládačky podél trasy Weisshuhnova kanálu a splavného úseku řeky Moravice. Ten začíná u bývalého lomu v Annině dolině u Radkova, poblíž zříceniny hradu Vikštejn.
Vybrali jsme si k tomu nádherný slunečný den a pořádně prozkoumali všechna zákoutí tohoto malebného kraje. Mimochodem se zde nachází také přírodní rezervace Valach, kde v prudkých svazích Moravice roste starý bukový les.
Řeka Moravice zde svižně teče údolím, kde bylo kolem jejího toku vyhlášeno chráněné území – Přírodní park Moravice
V jarních měsících, nebo při vypouštění přehrady Kružberk je právě tato část řeky asi nejkrásnějším úsekem na splouvání.
Kolem břehů můžeme pozorovat i takovéto mokřady, v kterých při troše štěstí lze najít užovku nebo raka.
Nádherné jsou však také Radkovské louky, které v této části tvoří břehy Moravice. Dá se na ně přejít přes Větřkovický mostek, který je široko daleko jedinou spojnicí s druhým břehem .
V toto roční období jsou stezky kolem řeky asi nejkrásnější.
Jen o malý kousek dál je obora Jelenice, která je zaměřena na chov daňků, muflonů a jelenů. Zrovna teď mají daňci říji a jejich „rochání “ bylo slyšet na kilometr daleko.
Papírenský splav, neboli Weisshuhnův jez, plní zcela zásadní funkci na zásobování Weisshuhnova kanálu vodou.
Od splavu je prokopán přes Kozí hřbet 35m dlouhý tunel a právě zde začíná Weisshuhnův kanál, který teče až do Žimrovické papírny.
A zajímavost na závěr: Od roku 1926 využívají vodu z náhonu dvě Francisovy horizontální spirálové turbíny, které vyrobí cca 1/6 elektrické energie pro Žimrovické papírny v provozu je momentálně jen jedna z nich.
Ještě v roce 1981 zde pan Biler zaučoval střelmistra, který měl na starosti rozbíjet ledy v náhonu. Dnes už se však led neodstřeluje, když voda zamrzne zastaví se i turbína.
