PO ŘECE IDRIJICA NA PADDLEBOARDU DO MOSTU NA SOČI

Když je na jedné straně kopce mlha, je nejvyšší čas přejet na druhou stranu kde svítí slunce. Po prohlídce Vingaru jsme se sluníčka na Bledu nedočkali a tak jsme se přes Bohinjskou Bystricu vydali na Soriška planinu, kde jsme přejeli do Tolminského regionu. Cestou jsme projeli přes Petrovo brdo a zastavili se v Brunarica Slapu.

rybárna u cesty

To je malá rybárna (ribogojnica) hned vedle cesty, která využívá protékajícího potoka k chovu pstruhů. Už jsme tudy projeli mnohokrát, ale na jídlo jsme se zastavili až teď. Dobře jsme udělali. Milá obsluha, čerstvé ryby a tradiční salát. Co víc si přát?

Brunarica slap

Grilovaný pstroužek s typickým slovinským bramborovým salátem byl prostě úžasný. Pstruzi jsou potření česnekovou marinádou s petrželkou a máslem. U bramborového salátu bych se malinko zastavil, protože mě osobně chutná víc než ten český s majonézou. Pokusím se ho popsat. Uvařené brambory se nakrájí a přidá se do nich čerstvé nakrájené zelí, trochu pažitky, možná špenátové listy nebo mangold, olivový olej, vinný ocet, sůl, pepř, nastrouhaná mrkev a kapie. Celé to chutná velmi čerstvě a není to tučné. Ideální příloha k rybě. Chorvaté přidávají ještě na plátky nakrájenou cibuli, tady jsem ji však nezaregistroval.

pstruzi s bramborovým salátem

V plánu byl paddleboard na Soči. Ovšem už v dosti pokročilém podzimním počasí. Celou dobu kdy jsme sjížděli ze Soriška planiny 1300m jsem hypnotizoval teploměr, který se z 5 st nahoře zastavil na 15st C dole do Mostu na Soči. Bylo sice krásné slunečné počasí , ale foukal silný nárazový vítr. To je pro paddleboard smrt. Jenomže já jsem se toho nechtěl vzdát. Hanka tuto kratochvíli rezolutně odmítla a já jsem musel využít své znalosti a volného řidiče k realizaci už tak dost bláznivého plánu. Původně jsem chtěl vyrazit z tohoto místa na Soču a přepádlovat na Idrijicu. To však vzhledem k silnému větru nebylo možné.

na Soči je dnes větrno

Vymyslel jsem tedy variantu č2 a autem jsme dojeli pod železniční most na horní tok Idrijice. Když mě vítr nedovolí plout na Soči , využiju ho alespoň ke svému prospěchu. pokud půjde vše podle plánu, sjedu Idrijicu a ve chvíli kdy se napojím na soutok se Sočou, vítr mě odfoukne na smluvené místo, kde zaparkuje Hanka kde se pak vylodím. Smělý plán a ještě smělejší přání, že Hanka nezabloudí a dojede tam kde jsme se domluvili. 🙂 Nafoukl jsem paddleboard a vydal se pod most k řece.

pod železničním mostem

Kousek za mostem však nějaká firma bagrovala v řece štěrk a tak jsem nemohl na board naskočit hned jak jsem si plánoval. Místo toho jsem ho byl nucen přenést přes násep a stavbu a odstartovat kousek níž. Bagrista se nestačil divit a málem vypadl ze sedačky když mě viděl. Přeběhl jsem po štěrku a naskočil na řeku v místě kde jsou takové menší peřeje. Bravurně jsem je ustál, zamával jsem pádlem na udivené dělníky a vydal se po proudu řeky směrem k Mostu na Soči.

začátek plavby

Protože tudy nepluju poprvé, věděl jsem, že tady mě vítr nebude obtěžovat. Řeka zde krásně teče v takovém malém kaňonu obklopeném vápencovými skalisky. Zapadající slunce dopadlo úzkou skulinou kaňonu na skály pod městem a já jsem se blížil k Soči.

kolmá skaliska zde tvoří úzký kaňon

Pádloval jsem naprostým olejem pod most spojující zbylou část vesnice s civilizací. Řeka je zde nejužší a také nejhlubší.

most přes Idrijicu

Kousek za mostem už se vlévá Idrijica do Soči a mění barvu na tyrkysově modrou. Tady se ještě dalo opalovat a vychutnávat si klidnou hladinu.

soutok Idrijice a Soči

To se však mělo za malou chvilku změnit. Ještě kousek a jsem pod ikonickým mostem. Tohle už je Soča. V létě je zde naprosto nejkrásnější místo, které můžete na paddle boardu navštívit. Dnes je však trochu jiná situace. Přes to že svítí slunce, je zima a větrno.

Most na Soči

Za mostem se do mě opřel silný vítr. Přesně podle toho jak jsem předpokládal. Teď hlavně neminout místo, kde na mě čeká Hanka. Parníky už v tohle období nejezdí a tak byla celá Soča jenom pro mě a nemusím se nikomu vyhýbat.

začíná foukat vítr

Jízda to teda byla skvělá a naplánování přesné. Mohl jsem tu být tak o měsíc dříve a víc bych si to užil. Ale nebylo to možné, Slovinsko bylo celé léto uzavřené a nám zbyl tento malý zbytek podzimu. I tak je tady krásně a krajina má svou atmosféru. Vítr silně duje a mě stačí roztáhnout ruce a vytvořit z nich jakousi provizorní plachtu.

blížím se k cíli

Rychle se přibližuji k břehu, kde na mě signalizuje Hanka , že jsem na tom správném místě.

Abych řekl pravdu, jsem rád že to mám za sebou.

konečně na břehu

Stačila necelá hodinka a jsem docela slušně promrzlý i když jsem se ani jednou nenamočil.

track log SUUNTO

Vyfouknout paddleboard a rychle na teplou kávičku do města ať rozmrznu.

Modrej parkoviště

Tohle už je však zcela jiný příběh a jiná země. Těšte se na příští ALOHA PÁTEČNÍ PŘÍSPĚVEK

Čevaby na Altopiano Motasio

3 Responses

  1. Pavla napsal:

    Jak Vimetů na stříbrném jezeře

  2. Slávek napsal:

    Jseš neskutečný A tvá žena ještě více

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *