NA DEN DO ZÁPADNÍCH TATER

Do Tater jezdíme už dlouhou dobu a víkendovky máme v malíčku.

Tentokrát jsme ale kvůli mé práci vyjeli opravdu pozdě, a navíc celou cestu pršelo. Do toho jelení říje. Jeleni se pásli těsně vedle cesty a byli vidět až na poslední chvíli.

Podle předpovědi mělo být krásně pouze jeden den. Ráno jako malované snad to dnes vyjde.

Vrcholky jsou sice vysněžené, ale sluníčko nám dodává optimismus.

V Látané dolině se zastavuju u potoka a fotím potok do kterého se opírají ranní paprsky

Počasí vypadá idylicky. Tady dole je ticho a nebe je temné modré.

Hanka ode mě dostala kamenné srdce, ani nevím čím si ho zasloužila?

Závěr Látané doliny a nad námi je hřeben Dlhý Uplaz.

V tomto místě vyvěrá ze země vydatný pramen Roháčského potoka. Pramení přímo na této louce. Je to krásna mokřina.

Mechové obrazy, tady příroda vytváří sama.

Odtud nás, čeká strmý výstup na Lúčnú.

Kousek pod vrcholem Lúčna je louka s lavičkou a krásnými výhledy. V minulosti tady stávala salaš.

Nám se však zdálo, že se začalo velmi rychle měnit počasí a tak jsme pospíchali na vrchol.

Během 10 minut se obloha zatáhla, a začalo silně foukat. Od této chvíle bylo počasí jako na houpačce.

Na Lúčné jsme opravdu nezůstali ani chvilku. Byla nám zima a před námi ještě dlouhý hřeben na vrchol Rákoně

Výhledy na polskou stranu do Chocholowske doliny. Po přiblížení je krásně vidět turistická chata z které je možné také vyjít na Lúčnú.

I když je září, hřebeny Západních Tater už jsou poctivě vysněžené.

Na zimu jsme však vybavení a máme s sebou vše potřebné.

I když fotky vypadají idylicky, počasí se mění každou minutu a vítr nabírá na intenzitě.

Na vrchol Rákoně je to už jen malý kousek.

Výstup ve sněhu je ale náročný

Hanka využívá ke stoupání tyčky, já jdu bez.

Západní proudění však s sebou nese rychlou změnu počasí

To co nás čekalo na vrcholu, jsme ale nečekali. Vítr o rychlosti přes 150km nás doslova srazil k zemi. Na závětrné straně z které jsme vystupovali, to až do poslední chvíle nebylo patrné.

Vichr s sebou bral větve klečí, trávu ale i drobné kamínky. Na vrcholu nejen že se nedalo stát, ale nešlo udělat ani pár kroků. Některé nárazy byly tak silné, že jsme si museli kleknout a čekat až se vichřice trochu uklidní.

Tohle jsou jediné 2 fotky které jsem udělal. Snažili jsme se z vršku co nejdřív utéct I když jsme celou cestu na vrchol nikoho nepotkali, tak z Roháčské doliny přece jenom pár lidí vystoupilo. Ty které jsme potkali se krčili k zemi a drželi se kamenů, aby je vichřice nesmetla z vrcholu

panorama zprava: Tri kopy, Smutné sedlo, Plačtivé, Ostrý roháč, Volovec, Děravá, Hrubý vrch, Jakubina, Končistá, Klin

pohled do Smutné doliny a na Roháčské plesa ze sedla Zábrať

hřeben na Osobitou

sestupujeme do Roháčské doliny, tady už není po větru ani památka

Česneková polévka nám na Tatliakově chatě přišla vhod.

Dny jsou už krátké a zpět k autu přicházíme téměř při západu slunce. Samozřejmě že koupel v termálech na Oravici nemohla chybět.