NĚKDE JSOU TROPY JINDE ZASE SNĚHOVÝ BLIZARD

COSTA RICA #2

Všechno je ale jako vždy úplně jinak. Cesta probíhala podle plánu jen do Montrealu. V tuhle roční dobu je město jako zmrzlá kostka ledu. K vidění je jen málo zajímavého, protože krajina je rovinatá a všechno kolem dokola pokrývá led a sníh. Tady bych opravdu nechtěl bydlet. Snad nejzajímavější je přelet nad řekou svatého Vavřince, na které je vybudováno několik mostů a hydroelektrárna. V tuto roční dobu je vše z části zamrzlé a krajina tak vypadá z letadla ještě nedostupněji a chladněji.

Ve 14:40 dosedáme na letištní plochu Piera Eliotta Trudeau a jak sám název napovídá, nacházíme se ve frankofonní části Kanady. Kanada byla totiž v letech 1535 -1763 francouzskou kolonií. Její území sahalo od řeky sv. Vavřince až po severní břehy Velkých jezer kde také tvoří hranici mezi Spojenými státy a Kanadou. Tato provincie se jmenuje Quebec a rozlohou je největší v Kanadě. Má přes 8 miliónů obyvatel. Úřední jazyk je francouzština a angličtina je menšinovým jazykem, dokonce nemá ani status oficiálního jazyka.

Máme tedy za sebou 9:45 hod letu a překonali jsme 6 časových pásem. Vzhledem ke skutečnosti že jsme letěli na západ po směru otáčení Země tak náš let jako by trval jenom 3 hodiny. Na přepážce si nás přebírá kanadská imigrační úřednice a vyptává se nás, jestli jsem nějaká organizovaná skupina?

Říká, že se často nestává, aby v 1 letadle letělo spolu 40 českých turistů, kteří však letí každý sám za sebe. 😊 Potvrdil jsem jí že ani u nás tomu není jinak a že k žádné cestovní kanceláři nepatříme. Usmála se a řeč okamžitě stočila na hokej. Potvrdil jsem jí, že ho vášnivě sledujeme jako ostatní Kanaďané, aby řeč nestála a všechno proběhlo co nejhladším způsobem. Na přestup máme krásné 2 hodiny. To je přesně ta doba potřebná k regeneraci protažení a načerpání nových sil pro další let.

Jenomže pak se na nás nalepily potíže. V televizi stále dokola běží breaking NEWS o meteorologickém varování rychle zesilující sněhové bouři, která postupuje dále dolů po východní Kanadě. To není dobré pomyslím si v duchu a rozebíráme situaci s Hankou. To už nás ale vybízejí k boardingu do letadla. Usadíme se připoutáme a čekáme na odlet do San Jose. Po 20 minutách se ozve stevard, že mají nějaké potíže a že jakmile se podaří vyřešit tak odletíme.

Jenomže za půl hodiny zase hlášení že se na závadě usilovně pracuje, a ještě dalších 30 min budeme muset počkat. Venku se mezitím spustilo husté sněžení a do toho začal foukat silný vítr. V duchu si říkám „Rychle to opravte nebo tu zůstaneme…“ jenomže když se něco začne srát většinou to nebere konce. Za hodinu další hlášení a pak další a další. Venku stojí servisní auto má spuštěné majáky a na křídlech letadla roste vrstva navátého sněhu. Prý je vadná nějaká součástka a nedaří se jí vyměnit.

Super, žhavím Whatsapp a snažím se kontaktovat Patricií u které jsme dnes měli spát. Omlouvám se že přiletíme později, a snažím se ji přesvědčit, jestli by pro nás nepřijela o půlnoci na letiště, protože se nám kvůli závadě opozdil let.

Po třech hodinách nám posádka letadla definitivně oznamuje, že závadu se nepodařilo odstranit a budeme muset opustit letadlo. Tak tomu říkám super start do tropů ve střední Americe ….