OHŘE NA PADDLEBOARDU

Je Pátek večer a já se konečně dostávám k PC a začínám psát příspěvek. Říkám, ty jo Hani to je totální nezodpovědnost jak já k tomu přijdu, že jsem neměl čas si sednout k počítači a napsat příspěvek.

Co TY, ale co ti chudáci co na něho čekají 🙂

Čímž mě moje žena asi chtěla psychicky podpořit 🙂

Nastal den D a po prohlídce všech jezů a slalomářského úseku Hubertus se konečně dostáváme k samotné realizaci splutí úseku Ohře z Lokte do Radošova.

čekáme na autobus

Následuje logistický hlavolam jak se dostat na start do Lokte, odkud máme naplánováno vyplout. Pokud totiž nemáte půjčenou loď, panuje zde extrémní neochota vás někde odvézt, natožpak s vlastní lodí, nebo v našem případě padleboardem.

Loket EPIAG, Hanka fouká boardy

Naštěstí paddleboardy jsou skladné a dají se převážet vlakem nebo autobusem. A tak jsem vymyslel, že se do Lokte dostaneme z nedaleké autobusové zastávky s jedním přestupem ve Varech. I s mým neskladným karbonovým pádlem 🤣

vyplouváme na Ohři

Nejprve jsme si mysleli že pojedeme autobusem sami, ale záhy se ukázalo, že vodáků pojede víc. Sice bez lodí, ale bus byl nakonec úplně plný pruhovaných triček.

vodácké tábořiště LOKET

Už na začátku jsem chytli téměř 8 minutové zpoždění, které se v Karlových Varech, kde jsme měli přestupovat na druhou linku do Lokte ztenčilo na 2 minuty.

Začal jsem nervovat, že nestihneme přestup a budeme muset čekat na další spoj téměř hodinu. Nakonec se cedule v autobuse změnila na přestupní stanici a dál se pokračovalo pod jiným číslem linky až do cílového Lokte.

malebné úseky řeky

Naštěstí nám pomohl průzkum Lokte z předchozího dne, a tak jsme věděli kde vystoupit abychom nemuseli těžké tašky s boardama tahat daleko k vodě. Nafoukli jsme prkna a skočili na vodu.

Svatošské skály

I když voda svižně tekla přece jenom nám přesun zabral hodinu. K tomu foukání + cca 2km plavby a byl čas oběda.

připlouváme zcela sami ke Svatošským skalám

Načasování nemohlo být lepší, přirážíme s prázdnými žaludky ke břehu přímo u Svatošských skal.

Svatošské skály přirážíme k břehu

Ideální místo na oběd a chlazené pivo.

Svatošské skály

Ještě včera tudy projížděly davy lidí. Dnes je tu klid a místy plujeme zcela sami.

foto ze Svatošek z předešlého dne

Pokud dosud voda svižně tekla, tak teď malý kousek před Karlovými Vary se proměnila v nehybný olej.

Na vině je samozřejmě vzdutí několika jezů ve Varech

zavěšená lávka cyklostezky

Tento úsek plavby považuji za nejnudnější z celé plavby.

malý kousek před městem

To je on – viník olejnatého úseku jez Tuhnice 178,3 ř.km. Šlajsnu jsme krásně spluli v kleče na boardech. Kdybych tušil že nechytnu flosnou, dal by se sjet i ve stoje.

Jez Tuhnice – foto z předešlého dne

Jez u Solivárny už tak v pohodě nebyl. Spousta šutrů a málo vody nám dalo zabrat.

jez u Solivárny

Následoval soutok s Teplou , za kterou byly zajímavé peřejky, spíš takové vytrhnutí z nudy.

železniční přejezd za kterým je vjezd do tunelu

Odsud už Ohře zase svižně tekla a nás čekal nejzajímavější úsek celé plavby.

přirážíme ke břehu před peřejemi Hubertus

Ale ještě před tím, zastávka na svačinku. Ano tipujete správně, kotvíme před peřejemi Hubertus.

peřej Hubertus

Bylo za námi 23kilometrů a to na vodě pořádně vyhládne. V tábořišti Hubertus je k dispozici poměrně dobře vybavený bar se samoobslužným grilem. A na to já slyším. Pořídil jsem si kus masa podle svého jsem si ho ogriloval. Hanka do sebe nalila pivo jen to zasyčelo.

samoobslužný gril

Po krátké prohlídce neobtížnějšího místa jsem se nakonec rozhodl sjet úsek v kleče. Asi by nebyl problém to ustát, ale neměl jsem chrániče ani přilbu a tak jsem raději zvolil sjezd na jistotu.

nájezd do peřeje

Nakonec jsme byli svědky několika cvaknutí kánojí. My jsme však projeli místo naprosto suverénně.

peřej Hubertus

Za peřejemi jsme se mohli konečně pořádně vykoupat. Stejně jsme byli po sjezdu mokří až do pasu.

koupel pod peřejemi

Bylo před námi ještě 9 kilometrů řeky. Sice nebylo kam spěchat , protože den je ještě dlouhý, ale i tak se jedná o úctyhodnou porci 32km na řece ve stoje na paddleboardu.

Hanka zdraví

Od hubertusu střídaly rychlé úseky zase ty pomalé. Projížděli jsme však velmi pěknou krajinou a tak čas poměrně rychle ubíhal.

malebné úseky Ohře – v pozadí bouřka

Do cíle nám zbývalo ještě nějakých 5 kilometrů a ještě jeden velmi nudný úsek před Dubinou

před Šemnickým mostem

Pak nás čekal rozvalený jez Dubina a ten stál za to! Nemám odtud žádné fotky. Sjel jsem ho ve stoje, ale teda bylo to hoooodně zajímavé. Řekl bych, že tyto technicky náročné úseky do Kyselky, byly obtížnější než samotná peřej Hubertus.

Lázně Kyselka

Vjezd do Kyselky byl vítaným oddechem. Po chvilce klidu, ale zase následovaly peřeje za silničním mostem. A byly dlouhé ….

most v Kyselce a za ním kaple sv. Anny

A ty stály také za to. Do kempu nám zbýval kilometr, ale Hanka se na jedné peřeji málem cvakla. Nečekal jsem to ani já. Myslel jsem, že tak nějak v pohodě doplujeme do kempu. No pravda bylo to trochu svižnější, ale nakonec jsme v pořádku po téměř 6 hodinách dopluli do kempu na Špici.

kemp Na Špici – CÍL naší plavby

Sjezd Ohře na paddleboardu hodnotím velmi kladně a troufl bych si říct, že je to hned po Vltavě jedna z nejpěknějších řek v ČŘ na splouvání. Vltava je rychlejší, čistší a nemá tolik pomalých míst. Ohře má zase pěknější přírodu kolem a méně lidí na vodě.

tracklog SUUNTO

Řeku však nemůžu doporučit pro sjezd na paddleboardu začátečníkům. Vyskytuje se zde několik náročných míst, které nelze přenést ani obejít. Je potřeba si uvědomit, že paddleboard není Pálava a proto je nutné přidat k obtížnosti + 2 body.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *