OHŘE NA PADDLEBOARDU
Je Pátek večer a já se konečně dostávám k PC a začínám psát příspěvek. Říkám, ty jo Hani to je totální nezodpovědnost jak já k tomu přijdu, že jsem neměl čas si sednout k počítači a napsat příspěvek.
Co TY, ale co ti chudáci co na něho čekají 🙂
Čímž mě moje žena asi chtěla psychicky podpořit 🙂
Nastal den D a po prohlídce všech jezů a slalomářského úseku Hubertus se konečně dostáváme k samotné realizaci splutí úseku Ohře z Lokte do Radošova.
Následuje logistický hlavolam jak se dostat na start do Lokte, odkud máme naplánováno vyplout. Pokud totiž nemáte půjčenou loď, panuje zde extrémní neochota vás někde odvézt, natožpak s vlastní lodí, nebo v našem případě padleboardem.
Naštěstí paddleboardy jsou skladné a dají se převážet vlakem nebo autobusem. A tak jsem vymyslel, že se do Lokte dostaneme z nedaleké autobusové zastávky s jedním přestupem ve Varech. I s mým neskladným karbonovým pádlem 🤣
Nejprve jsme si mysleli že pojedeme autobusem sami, ale záhy se ukázalo, že vodáků pojede víc. Sice bez lodí, ale bus byl nakonec úplně plný pruhovaných triček.
Už na začátku jsem chytli téměř 8 minutové zpoždění, které se v Karlových Varech, kde jsme měli přestupovat na druhou linku do Lokte ztenčilo na 2 minuty.
Začal jsem nervovat, že nestihneme přestup a budeme muset čekat na další spoj téměř hodinu. Nakonec se cedule v autobuse změnila na přestupní stanici a dál se pokračovalo pod jiným číslem linky až do cílového Lokte.
Naštěstí nám pomohl průzkum Lokte z předchozího dne, a tak jsme věděli kde vystoupit abychom nemuseli těžké tašky s boardama tahat daleko k vodě. Nafoukli jsme prkna a skočili na vodu.
I když voda svižně tekla přece jenom nám přesun zabral hodinu. K tomu foukání + cca 2km plavby a byl čas oběda.
Načasování nemohlo být lepší, přirážíme s prázdnými žaludky ke břehu přímo u Svatošských skal.
Ideální místo na oběd a chlazené pivo.
Ještě včera tudy projížděly davy lidí. Dnes je tu klid a místy plujeme zcela sami.
Pokud dosud voda svižně tekla, tak teď malý kousek před Karlovými Vary se proměnila v nehybný olej.
Na vině je samozřejmě vzdutí několika jezů ve Varech
Tento úsek plavby považuji za nejnudnější z celé plavby.
To je on – viník olejnatého úseku jez Tuhnice 178,3 ř.km. Šlajsnu jsme krásně spluli v kleče na boardech. Kdybych tušil že nechytnu flosnou, dal by se sjet i ve stoje.
Jez u Solivárny už tak v pohodě nebyl. Spousta šutrů a málo vody nám dalo zabrat.
Následoval soutok s Teplou , za kterou byly zajímavé peřejky, spíš takové vytrhnutí z nudy.
Odsud už Ohře zase svižně tekla a nás čekal nejzajímavější úsek celé plavby.
Ale ještě před tím, zastávka na svačinku. Ano tipujete správně, kotvíme před peřejemi Hubertus.
Bylo za námi 23kilometrů a to na vodě pořádně vyhládne. V tábořišti Hubertus je k dispozici poměrně dobře vybavený bar se samoobslužným grilem. A na to já slyším. Pořídil jsem si kus masa podle svého jsem si ho ogriloval. Hanka do sebe nalila pivo jen to zasyčelo.
Po krátké prohlídce neobtížnějšího místa jsem se nakonec rozhodl sjet úsek v kleče. Asi by nebyl problém to ustát, ale neměl jsem chrániče ani přilbu a tak jsem raději zvolil sjezd na jistotu.
Nakonec jsme byli svědky několika cvaknutí kánojí. My jsme však projeli místo naprosto suverénně.
Za peřejemi jsme se mohli konečně pořádně vykoupat. Stejně jsme byli po sjezdu mokří až do pasu.
Bylo před námi ještě 9 kilometrů řeky. Sice nebylo kam spěchat , protože den je ještě dlouhý, ale i tak se jedná o úctyhodnou porci 32km na řece ve stoje na paddleboardu.
Od hubertusu střídaly rychlé úseky zase ty pomalé. Projížděli jsme však velmi pěknou krajinou a tak čas poměrně rychle ubíhal.
Do cíle nám zbývalo ještě nějakých 5 kilometrů a ještě jeden velmi nudný úsek před Dubinou
Pak nás čekal rozvalený jez Dubina a ten stál za to! Nemám odtud žádné fotky. Sjel jsem ho ve stoje, ale teda bylo to hoooodně zajímavé. Řekl bych, že tyto technicky náročné úseky do Kyselky, byly obtížnější než samotná peřej Hubertus.
Vjezd do Kyselky byl vítaným oddechem. Po chvilce klidu, ale zase následovaly peřeje za silničním mostem. A byly dlouhé ….
A ty stály také za to. Do kempu nám zbýval kilometr, ale Hanka se na jedné peřeji málem cvakla. Nečekal jsem to ani já. Myslel jsem, že tak nějak v pohodě doplujeme do kempu. No pravda bylo to trochu svižnější, ale nakonec jsme v pořádku po téměř 6 hodinách dopluli do kempu na Špici.
Sjezd Ohře na paddleboardu hodnotím velmi kladně a troufl bych si říct, že je to hned po Vltavě jedna z nejpěknějších řek v ČŘ na splouvání. Vltava je rychlejší, čistší a nemá tolik pomalých míst. Ohře má zase pěknější přírodu kolem a méně lidí na vodě.
Řeku však nemůžu doporučit pro sjezd na paddleboardu začátečníkům. Vyskytuje se zde několik náročných míst, které nelze přenést ani obejít. Je potřeba si uvědomit, že paddleboard není Pálava a proto je nutné přidat k obtížnosti + 2 body.
Velmi hezký a poučný článek, vidím, že nápad sjet Ohři na Paddleboardu, už dávno někdo uskutečnil a nápaditě popsal. Jsem naprostý vodácký nováček a pokud zažiju něco jiného, doplním komentář, zatím díky za průkopnické rady
Rádo se stalo 👍
Díky za inspirativní článek. Po Vltavě a Jizeře jsme hledali další možnost zajímavého splutí a mohu potvrdit, že Ohře je na paddleboardu skvělá. Jeli jsme 2 dospělí a 3 děti, téměř vše ve stoje. Na to, že byl letní víkend, bylo poměrně málo vodáků, to máme rádi. Jeli bychom určitě i bez Vašeho článku, mě jako matku to ale předem uklidnilo, že to bude pohoda a děti přežijou😁. Škoda, že nejezdí na paddleboardu více lidí. Vždy jsme za exoty. Ahoooj