JEZERO BLED

Vyrazit na prodloužený víkend ve 4 odpoledne znamená zatmět už na hranicích s Rakouskem a přespat někde na dálnici. S tím jsme ale počítali a přes to všechno, to stálo za to. Byly však i zajímavé chvilky. Most Apollo je ocelový obloukový most přes Dunaj. Byl uveden do provozu v roce 2005. Měří 231m a váží 8000tun

Když jsme se nad ránem probudili na odpočívadle Herzogberg v Rakousku, Hanka mě říká “ Proč tady ty auta stoji ?“ Říkám proč asi, jsme na parkovišti tak asi proto ne? Zapnul jsem topení a spali jsme dál. Je pravda, že bylo takové podivné ticho, ale nevěnoval jsem tomu pozornost, až do chvíle, kdy se rozednělo. Hanka mě znovu říká “ Ale tady stojí i osobní a nákladní auta za sebou. “ Hmm říkám si to je divné. Asi tu situaci omrknu. Juknu se ven a opravdu, dálnice stála. Omrknu traffic info na mobilu a ejhle, nehybná kolona aut až do Gratzu. A to je nějakých 40km! Auta stojí od nějakých 4 hodin rána, kvůli nehodě na namrzlé dálnici. No ještě že jsme na odpočívadle. Tohle člověk nechce zažít někde ve dvou pruzích na dálnici, kde se pořádně nevyspíte. My jsme měli opravdu štěstí. Ráno jsme tedy stihli ještě dobrou snídani, teplý čaj i kávu. Mezi tím se kolona rozjela a my jsme se zařadili na jejím začátku. A to se vyplatí 🙂

Lehké zpoždění nám ale vůbec nevadilo. Horší bylo, že byl neprůjezdný i průsmyk WURZENPASS. Jezdím tady už 15 let a ještě jsem snad nezažil, že by se tu něco nekopalo, nebo nepředělávalo. Když je to tu průjezdné a máte namířeno do Julek, tak je to parádní zkratka. My však umíme ze všeho něco vytěžit a tak jsme se po cestě ještě zastavili v Tarvisiu na pořádnou kávičku. To je také dobrý bonus. Pokud ovšem nezjistíte, že je zavřený i průsmyk passo di Predil. To už docela nasere. Ale co, pojedeme na Lago di Fussine a tam se parádně projdeme. Chyba lávky. Cesta na Fusinské jezera je také rozkopaná a zcela neprůjezdná…. No tak to už by snad stačilo projíždíme odbočku na Fusiny a míříme do Slovinska. Co jiného nám zbývá, pojedeme na Bled.

Zastavujeme v prvním MERCATORU a kupujeme chlazené Čevaby, Pljeskavicu a Baklažánový Ajvar, na kterém oba ujíždíme.

Kolem oběda přijíždíme na Bled a stíháme ještě v místní pekárně koupit masový Burek. Parkování je na Bledu možné pouze na placených parkovištích a nejde o úplně lacinou záležitost. Slovinci si pravděpodobně řekli, že doženou to co při Covidu zameškali a napráskali kolem jezera jednotnou sazbu 3€/hod . To není úplně málo. Pokud chceme jezero obejít a dát si ještě kávu s neodolatelným Kreschnittem tak se pod 3 hodiny nedostaneme…

To už se vyplatí zajet si do kempu a strávit zde jednu noc, což bychom také udělali, kdyby kemp nebyl od října zavřený, takže prostě jiná možnost nebyla.

Ovšem podzim je na Bledu opravdová nádhera. Lidí už je tu velmi málo a panuje zde taková pozdně letní atmosféra.

Procházka kolem jezera je téměř nutností. Většina kaváren je otevřená a kromě Kremschnitu si můžete dopřát také pečené kaštany přímo na ohni nebo třeba grilovaného pstruha z jezera.

Já bych si jezero nejraději objel na paddleboardu, ale Hanka tomu nebyla příliš nakloněná… Když pak viděla pár boardů na klidné vodě tak zalitovala, ale to už jsme byli na kávě a vracet se nám pro ně do auta nechtělo.

Podzimní klidná atmosféra a sluníčko odrážející se od hladiny nás pěkně zahřívalo.

Voda v jezeře je v tuhle dobu naprosto průzračná a plná ryb. Je vidět až do hloubky 10m

Na pozadí Karavenek už je vidět na nejvyšších vrcholech sníh. Aby také ne, vrchol Stol má 2236m

V parku na druhé straně jezera to zářilo všemi barvami.

Panorama pohoří Karavanky tvoří přirozenou státní hranicí mezi Rakouskem a Slovinskem. Barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie na ostrově a Bledski hrad, jen dokreslují nezapomenutelnou kulisu tohoto kraje.

Co se dá podniknout se zbytkem dne i pozdě odpoledne, se dočtete v dalším ALOHA PÁTEČNÍM PŘÍSPĚVKU 🌈