JÍDLO V PRALESE
Dřív než vyrazíte na několikadenní trail v pralese, měli byste si nejdříve zjistit co se dá v pralese jíst a co je jedovaté. Znalostmi místní flóry, můžete znatelně ulehčit svým zásobám v batohu. Kalalu trail jsme šli letos už po 3 a tyto vědomosti jsme dobře využili. Po cestě totiž dozrává různé ovoce které sbíráme a přilepšujeme si s ním. I když si zásoby si na Kalalau beach musíte poctivě odnést na zádech, můžete si svůj jídelníček výrazně zpestřit.
S vodou je to trochu horší, i když ta se dá přefiltrovat nebo vyčistit. Letos jsme však měli docela smůlu. Bylo totiž docela velké sucho a málo kde tekla po cestě voda. Když už tekla byla poměrně dost znečištěná od prasat. Proto jsme si nesli poměrně velkou zásobu pitné vody s sebou. Nakonec se dá voda naprat na konci trailu na pláži Kalalau, kde je vodopád a také potok.
S jídlem to řešíme to různě, ale zatím se nám nejvíc osvědčily ovesné vločky, které přidáváme do malých přesnídávek aby nabobtnaly. Ideální je si sebou vzít nějaké dehydratované outdoorové jídlo. Toho je v obchodech spousta, a je i poměrně velký výběr. My to ale máme trochu jinak. Jelikož cestujeme vždy extrémně na lehko tak s sebou nevozíme ani vařič a neřešíme ani plyn, který si sebou do letadla stejně nevezmete. Nemáme si tedy toto jídlo jak tepelně připravit. Není to však pro nás žádný handicap.
Spíš se snažíme jídlo připravovat z těch zdrojů které jsou k dispozici. V pralese je to především ovoce. V každou roční dobu dozrává něco jiného, takže vždy se náš sběr zaměřuje na něco jiného. jednou sbíráme Guavu, někdy pomeranče a grepy a jindy zase třeba divoké mango, nebo papáju.
Na tyhle věci však musíte mít čich, resp. musíte vědět na co a jak se zaměřit jinak nenajdete vůbec nic.
Dalším tropickým ovocem na kterém si můžete v havajském pralese pochutnat je Mabolo, neboli Kamagong, také Tomel, nebo Velvet Apple. Toto ovoce je strašně dobré. Vypadá jako placatá broskev, a chutná po jahodách, mangu a banánu. Má silné baktericidni účinky, obsahuje draslík, vápník, železo, a vitamíny A, C, B je to silný antioxidant.
Pravděpodobně budeme žít o 20 let Používá se v Havajské medicíně. Hurá, nasbírali jsme toho plný batoh.
I když je v pralese hodně ovoce, není snadné ho najít. V neposlední řadě si na něm pochutnávají prasata nebo kozy.
Velmi dobrým a pro Evropana zajímavým ovocem je Guava. Někdy jí v pralese dozrává takové množství, že se doslova válí všude kolem. Plod zvenku připomíná citrón, uvnitř je však růžová. Pokud je guava je zralá, konzistence je měkká a šťavnatá. Chuť je naprosto exotická a těžko popsatelná, je však vyjímečně aromatická. V Česku tohle ovoce vůbec neseženete. Pokud byste přesto chtěli zjistit jak tohle ovoce chutná, zkuste sehnat RAUCH džus Pink Guava. Většinou se však prodává v Rakousku stojí cca 2. My v ČR jsme totiž takový specifický trh, máme rádi levné věci …. takže se tady nedováží.
I když se vám to může zdát divné, jíst se dá i káva. Přesněji kávové třešně, které v pralese divoce rostou a také se dají tu a tam najít. Jsou jedlé a jich dužnina chutná sladce. Je to takový mini zákusek. Za tu dobu co jezdíme do tropů, už jsem se naučil poznávat tropiské stromy podle listí a kůry. To je velmi důležité, protože do koruny stromů v pralese vůbec není vidět. Hlavně je dobré se při rozbahněném a strmém trailu dívat víc pod nohy než nahoru na stromy.
Na přilepšenou se nám také osvědčilo Jerky (sušené hovězí maso) které se v USA vyrábí ve spoustě variant. Sladké jídlo totiž chce někdy vystřídat a do jídelníčku zařadit také uhlohydráty. Nejsme nějak vybíraví, takže své místo si najde i nějaká ta konzerva, ale je dobré si přečíst kolik soli a cukru obsahuje. Podobně je to i s pečivem. Chleba je totiž na havaji sladký, konzervy přesolené a taky slazené ve všem je tu cukr! ….. i v té vepřové konzervě. Velmi dobré je i Pastrami (níže na fotce), což je hovězí šunka ochucená pepřem. Místo sladkého chleba jsme koupili bagetu. Bohužel byla hnusná a gumová. Až na trailu jsme zjistili že, je nutné ji dopéct v troubě 🤣 To se tak někdy stane.
Protože na Kalalalu trailu máte na všechno dost času, můžete i improvizovat. Kolem trailu i v údolí roste spousta lián zvaných Pasiflora. Jde o rostlinu mučenky, která má velmi chutné a šťavnaté plody. Říká se jim maracuja, nebo také anglicky passion fruint. My jsme však na Havaji a tak budeme říkat Lilikoi, což je havajský název pro maracuju.
Jak známo liána se pne po stromech a většinou roste v naprosto nepřístupných místech a výškách. Když je však plod zralý spadne na zem. To je ale problém. Vzhledem k prudkým srázům pobřeží Na Pali se skutálí o sto metrů níž, než je samotná rostlina. Jelikož je v pralese všude bahno a listí, Lilikoi se tím obalí a málo kdo si takové zabahněné kuličky všimne. Lze ho jíst jen tak samotné, nebo z něho připravit výbornou Lilikojádu.
Na závěr zde vkládám svůj originální recept na výrobu Lilikojády.
